Na vodu už jezdím jenom s Vendou, s Vendou, do kanoe nevlezu už s Bendou, s Bendou, Jenda Benda nemožný je zadák, nemá vlohy a je lajlajlajdák… A tak nějak to bylo i u nás. Některé kajaky byly sehrané už od prvního momentu a některé si to křižovaly z leva doprava s občasným vyklopením. I přes křečovité začátky, plné zoufalých výkřiků v zákrutách, hysterických záchvatů smíchu křížícího se se vztekem a několika miss mokrých triček se s každým ujetým metrem situace čím dál víc stabilizovala. Nakonec netrvalo dlouho a mohli jsme plynout spolu s řekou úžasnou přírodou. Chvílemi to připomínalo výpravný film „Cesta do pravěku“ naštěstí jsme nedopluli do třetihor nýbrž ke všemi očekávané občerstvovací stanici Šporkův Mlýn. Veselé bylo pak stahování kajaků ze splavu, kdy se pan vychovatel snažil udržet rovnováhu na kluzkých řasami porostlých kamenech. Naštěstí vše dobře dopadlo a mohlo se pokračovat směr Kuks. Účast na této akci byla tak veliká ( 49 žáků), že jsme naše vodáky museli rozdělit do dvou skupin, přičemž každou doprovázeli tři záchranné lodě s vychovateli. Naštěstí nebylo nakonec koho zachraňovat a při posledních několika kilometrech i z těch největších amatérů byli sehraní profíci a tímto všem patří velký potlesk! Počasí nám přálo a slunce hřálo a tak tak těch 12km ze Dvora do Kuksu uteklo doslova, jako voda. No a nám nezbývá než těšit se na jaro, kdy si tuto akci zopakujeme. Tak zatím ahooooj
